Sjezd Adventelvy a návrat do LYB
10. srpen 2008 (neděle)
 1 |
 2 |
 3 |
 4 |
 5 |
 6 |
 7 |
 8 |
 9 |
 10 |
 11 |
 12 |
 13 |
 14 |
 15 |
 16 |
 17 |
 18 |
 19 |
 20 |
 21 |
 22 |
 23 |
 24 |
 25 |
 26 |
 27 |
 28 |
 29 |
 30 |
 31 |
 32 |
 33 |
 34 |
 35 |
 36 |
 37 |
 38 |
 39 |
 1 |
 2 |
 3 |
 4 |
 5 |
 6 |
 7 |
 8 |
 9 |
 10 |
 11 |
 12 |
 13 |
 14 |
 15 |
 16 |
 17 |
 18 |
 19 |
 20 |
 21 |
 22 |
 23 |
 24 |
 25 |
 26 |
 27 |
 28 |
 29 |
 30 |
8:00 Passhytta. Venku je bílo. Teploměr na chatě říká, že jsou 3°C nad nulou, ale sníh se utěšeně drží. A drobně padá další. Zase jedno překvapení...
20:45 Innerhytta. Ukládáme se do stanů po krásném dni. Když jsme se odhodlali opustit Passhyttu, vydali jsme se bíle zasněženou krajinou (asi 5 cm vrstva sněhu) s loděmi na zádech na poslední úsek přenosu, asi 1500 metrů k řece Adventelvě. Řeka je hodně spletitá, tak jsme zastavili na kraji řečiště, převlékli se do hydra a šli hledat hlavní proud. Během té činnosti se roztrhaly mraky a na nás vysvitlo sluníčko. Krása to byla úžasná zvlášť v porovnání s posledními dvěma dny. Přivítali jsme to s velkým nadšením.
Po zhodnocení stavu vody jsme usoudili, že nejlepší bude postavit lodě u prvního koryta a, než bude splavné, vléct je po něm. Vyrazili jsme někdy kolem 13:00 a splavnost na sebe nenechala dlouho čekat. Bohužel, jak se řeka rozlévala, často jsme zůstávali viset na mělčinách a museli z lodě. Vlastně jsem celou cestu seděl na zadní palubě. Bylo to o hledání proudu a ten se občas choval jinak, než jsme zvyklí. Čtení vody také ztěžovala její naprostá neprůhlednost, ale časem jsme trošku cviku získali. Martina je výborný háček.
Některá místa, kdy se hlavní proud hromadil podél vysokých skalních stěn na březích, byla až technická, jednou to mohlo dosáhnout WW II+, za vyššího stavu vody to mohlo být i více. Bohužel, my vyšší stav neměli, oproti tomu, co jsme viděli v ústí před 14 dny, hladina vody významně klesla.
Přistáli jsme v místě, kde je u řeky postavená chata Innerhytta. Stojí na velké hromadě staré morény [Teď už vím, že je to halda permafrostu.] a všimli jsme si jí jen díky tomu, že jsme najeli na mělčinu, která nás otočila čelem vzad. Tak jsme se dověděli, že jsme u dnešního cíle a přistáli jsme. Táboří tu trojice němců od Andrease. Od nich máme některé informace o stavu vody a o počasí. Sněžilo i v LYB, ale nezůstalo to ležet. Tady sníh také už není a pohled zpět ukazuje, že i tam slezl. Zůstává jen ve vyšších polohách.
Po postavení tábora jsme se vydali na krátký výlet na začátek Helvetiadalenu a na nějaké vyhlídky směrem za Adventelvu na vysoké kopce Skolten a Moysalen, které na nás celé bílé vykoukly z mraků. Údolí je bohaté, travnaté, je tu hodně sobů. Někde tady na Opera fjelet muselo spadnout tenkrát to ruské letadlo. Našel jsem kus nějakého jemného mechanismu, který mohl být z letadla.
U večeře se nám zatáhlo, tak jsme všichni napjatí, jaké počasí zase bude.
11. srpen 2008 (pondělí)
 1 |
 2 |
 3 |
 4 |
 5 |
 6 |
 7 |
 8 |
 9 |
 10 |
 11 |
 12 |
 13 |
 14 |
 15 |
 16 |
12:00 Innerhytta. Máme za sebou prospané dopoledne. Když Martina končila poslední hlídku, začalo pršet a vůbec být všeobecně odporně. Rozhodli jsme se počkat 2 hodiny, z čehož se stalo hodin 5 pro nelepšící se situaci. Teď to vypadá lépe, mezi mraky je vidět slunce natolik silně, že vrhá stíny. Mraky jsou ale pořád souvislé a viditelně dešťové a drobně z nich prší. Je ale tepleji, tak asi vyrazíme. Bude to dnes boj...
Během hlídky jsem prozkoumal pahorek okolo Innerhytty. Je v něm jakýsi zvláštní pramen tryskající vzhůru z hroudy ledu. To celé je v úžlabině, jejíž stěny jsou také z ledu. Nedaleko trčí ze země trubka s cedulkou, že se jedná o sondu sbírající teplotní data z permafrostu. Co je zač ten pahorek? Nevznikl nahromaděním ledu kolem nějakého minerálního pramene? Chuť má ta voda vůbec zvláštní.
14:30 Řeka na úrovni Foxdalenu. Zastavili jsme na mělčině a čekáme na Schamiho s Ájou. Špatně odbočili a přišli o vodu. Mně se v tom místě povedlo držet se hlavního proudu čistě intuitivně, nevím vlastně, na čem jsem to rozhodnutí založil. Dosud jsme z lodě nemuseli, proud se dá najít docela dobře. Počasí také není zatím nijak strašné, i když lehounce mrholí. Aspoň se do toho skrz mrak dere slunce. Uvidíme, co bude dál.
20:17 LYB kemp. Jsme utáboření, podnikáme nájezd na kuchyňku. Sežrali jsme balíček papírového chleba, krabičku marmelády, zbytek tuby sýra, já udělal poridge s rozinkama namíchanou z nalezených věcí a holky teď podnikají nějakou složitější alchymii. Dnes půjdeme spát s břichem PLNÝM.
Sjezd řeky nakonec aspoň pro mne nebyl takovým utrpením, jak jsem čekal. Nebyla taková zima, i když občas krápalo až pršelo. Nástrahy byly jiného charakteru. Spletitá řeka stále představovala problém hledání proudu. A délka toku byla na všech těch meandrech mnohem delší, než by se z mapy zdálo. A v deltě to bylo úplně nejhorší. Tam jsme najezdili opravdu hodně a proud tam byl mnohem slabší, tak se častěji zůstávalo na mělčinách. Hodně myšlení mě stálo odhadovat v tom cestu. Nakonec to po všech těch meandrech někdy před 18:00 skončilo, když jsme vjeli na moře u břehu ležícího proti LYB. Zapili jsme to Mrtvým Polárníkem, když dorazil polomrtvý Schami.
Potom zbývalo už jen dopádlovat po relativně klidném Adventfjordu téměř bez větru ke kempu. Tam jsme dopluli asi v 19:15 ve stavu takovém, že jsme se nezmohli ani na kolektivní fotku. Hned jsme se pustili do táboření a do útoku na kuchyni.
Když jsme přistávali, odjížděl od pobřeží mořský kajak. Vyprovázel ho chlapík, se kterým jsme se dali pak v kempu do řeči. Prý ten kajak byl skládací a čekal týden na sedačky. To jsme s naším hydrem dopadli ještě dobře, když nám ho aerolinky zdržely jen o den.
Zaplatil jsem kemp, plus každému sprchový žeton, celkem 50 EUR.
22:55 Sedím u čaje nacpán a vysprchován. Napsal jsem SMSky domů a cítím, jak po mně civillizace zase natahuje své dlouhé prsty a není mi to příliš nepříjemné. Poslouchám tu v kempu mnohojazyčné brebentění a je to zvláštní po těch nocích v pustině, zvlášť po šumění deště na tropiku během posledních nocí. Slunce je už dost blízko obzoru, je vidět, že léto začíná ustupovat.
Je třeba doplnit k popisu cesty po řece, že Schami jel řeku úplně jinou. Několik kilometrů totiž jel jiným korytem a občas ani nebyl přes drobné terénní nerovnosti vidět. Ale průběh jeho cesty byl podobný tomu, co jsme zažívali my, a setkali jsme se v hlavním proudu zhruba stejně rychle.