Ledovec Tunabreen
30. červenec 2008 (středa)
3:55 Fredheim. Poslední noční hlídka, jsem rozespalý a je mi zima. Ale počasí se umoudřilo, moře je klidné a vítr mírný. Oblačnost je tak vysoká, že Templet je konečně vidět celý. K ledovci je také dobře vidět.
Včera jsme už nic nedělali. Zábava vedle opadla, já si trochu odpočal. Když pak pousínali, chodil jsem po pláži (za odlivu) a sbíral dříví. Našel jsem jablko. Bylo dobré. Pak jsme udělali večeři a rozhodli se jít brzo spát.
6:45 Po mé hlídce a po snídani. Během prvních dvou hodin své hlídky jsem si mohl užívat krásné okolí pod vysokou oblačností (>700 m). Bohužel, v poslední půlhodině už bylo jasné, že přichází déšť. Přišel nám akorát na snídani. Zdá se, že to nejhorsí uz skončilo, asi za chvíli začneme balit, protože podmínky pro plavbu jsou jinak ideální.
20:15 Bjona Hamna. Jak to u snídaně špatně začínalo, tak to potom celé parádně proběhlo. Vyrazili jsme přibližně v 8:30. Moře bylo klidné, vlny téměř žádné, viditelnost výborná a za námi se dokonce začala trhat oblačnost. Cestou jsme u Kapp Schoultz přepluli rozhraní vod s různou barvou a také s různými vlnami. I dále se ale postupovalo dobře.
Přibližně v 11:00 jsme dorazili k první moréně, kde jsme u staré, hodně provizorně vyhlížející chaty na chvíli přistáli. Na tomto místě pobřeží lehce zatáčelo vpravo, přímo na východ a měl se objevit ledovec Von Postbreen vedle dosud viditelného, i na dálku impozantního ledovce Tunabreen. Vylezli jsme na malý pahorek a ledovec jsme uviděli - ustoupil o značný kus a vůbec se už neodlamoval do moře. Rozhodli jsme se zamířit přímo doprostřed Tunabreenu, asi 3 km širokého a dojet až kam to budeme považovat za bezpečné. Potom podél čela ledovce na druhý břeh.
V 11:18 jsme vypluli. Čekaly nás víc než 3 km moře a blížili jsme se k něčemu naprosto cizímu, kde jsme neměli představu o velikosti a těžko se odhadovala vzdálenost. Těžko popsat pocity při cestě k tak úžasné scenérii.
Nakonec jsme dojeli až mezi odlomené kry, ale jak to bylo daleko, to nevím. Možná 300 - 400 m od čela ledovce. Celou dobu jsme slyšeli dunivé rány, jen jednou jsem viděl, jak z čela ledovce něco padá do vody. Zajímavé byly odlomené kry nejrůznějších tvarů. Jednu jsme prozkoumávali zblízka, když v ní prasklo a hned za naší zádí vyplaval veliký kus ledu. To nás trošku vyděsilo.
Protože od ledovce šel velký chlad, jímž část posádky silně trpěla, nevylodili jsme se na druhé straně, ale vyrazili jsme rázným pádlováním pryč. Pomáhal nám proud i vítr. V té části fjordu jsme se také proplétali mezi množstvím ker a jednou jsme projeli pásem drobných kousků ledu. Čas odjezdu byl 13:10. Před ledovcem jsme zahlédli tuleně.
Pro bolest v nohou jsme jednou přistáli za polovinou cesty a do cíle na severním konci Tempelfjordu jsme vjeli v 16:00. Bjona Hamna je pěkná zátoka pod masívem Templetu, ze kterého štěbetají ptáci. Protože se vyčistila obloha a je slunečno, je tu hezky na táboření a posádka začala mluvit o koupání, na což však přešla chuť.
Po večeři jsme s Martinou udělali výlet na svahy Templetu a zpět kolem mysu Bjona Pynten. Krásné místo. Je tu místy dost zeleně živené ptačím trusem a tedy i sobů, kteří se dokáží za trávou škrábat vysoko po suťových polích, o čemž svědčí jejich cestičky. Zahlédl jsem tmavou lišku.
Mám první hlídku asi do 22:00. Slunce odešlo za Templet a zvedá se vítr. Začíná být zima, tak půjdu po nějaké práci.
22:10 Po hlídce mám pocit, že počasí chystá něco ošklivého. Celý vývoj je podobný tomu, co jsme zažili s Katkou na konci pobytu, jen snad není tak dramaticky efektní. Snad tady nebudeme muset zůstat příliš dlouho...