Svalbard IV

23. červenec 2008 (středa)

Faktický začátek expedice byl v okamžiku nakládání auta. Možná už mého v Nuslích, ale hlavně expedičního na loděnici.

Dorazil jsem tam s věcmi naší posádky někdy v 17:20. Asi v 17:50 přibyla Martina z Příbrami. Naložili jsme naše věci a rozprchli se po městě. Já k Pavle, Martina za kamarádkou, Schami na večeři. Ája přijela okolo 20:30.

Nepřespal jsem s ostatními na loděnici, ale u Pavly. Přesto jsem cítíl, že expedice naším shromážděním začala. A také jsem se loučil. Hlavně s Pavlou, ale i s dobrým jídlem při naší společné večeři.

24. červenec 2008 (čtvrtek)

1	2	3
4	5	6
7	8	9
10

1	2	3
4

17:10 Sassnitz (Zas nic). Vyrazili jsme před 6:00 ráno, přibližně v 5:50 jsem byl vyzvednut v Holešovicích. Pavla mě doprovodila do auta a na cestu mi dala balíček perníku. Začátek cesty je vždy loučení.

Po E55 jsme vyrazili na sever. V Dubí jsme takhle z rána zahlédli jen dvě neobvykle pilné pracovnice. Před hranicí na Cínovci jsme za 32,10 Kč doplnili nádrž. Za hranicí, někdy v 7:30 nás dohonila a zastavila policejní dodávka. Zjevně měli pátrat po účastnících nějakého festivalu a pustili nás bez problémů hned, jak pochopili (podle druhu nákladu a našich triček), že jsme úplně jiný druh bláznů.

Z Drážďan jsme vyrazili dálnicí na Gorlitz, tak jsme si putování zpestřili východoněmeckým orienťákem podle mapy nevhodného měřítka. Venkovské cesty nás na správnou dálnici dovedly. Z obchvatu Berlína jsme se nechali vést směrem na Prenzlau a dál na Stralsund. Cestou, po 420 km se nám zastavilo počítadlo kilometrů.

Někde za Neu Brandenburgem Schami konečně vzdal řízení a spal. Já dojel do Stralsundu, přejel po novém mostě na Rujánu a dojel skoro do Sassnitz.

Zastavilo mě, že auto přestalo fungovat. Nakonec se ukázalo, že prostě jen přestal fungovat palivoměr a došlo nám nečekaně palivo. Kanystr to zachránil. Ještě chvíle hrůzy, když to nechtělo hned startovat, ale brzo jsme jeli dál. Hrklo v nás ale pořádně.

K trajektu jsme nejdřív dorazili někdy v 15:00. Brzo. Po krátké procházce jsme vyrazili do Sassnitz města. Cestou jsme doplnili nádrž i kanystr za 1,47 EUR llitr. Nakonec jsme našli starý přístav a z něj pak i centrum. Nic moc. Prostě Zas Nic. V přístavu měli muzeum z britské ponorky. Další atrakce pro nás byl stánek s mořským jídlem. Hlavně nás ale bavila Ája: "Jé, tady se platí Eurama!", "A brali jsme už ten benzín?" (na odjezdu od pumpy).

Parkovné v přístavu jsme nezaplatili.

Fronta na trajekt uběhla rychle, ale čekání na palubě mě už přestává bavit... Asi máme zpoždění, je 18:10

*** Vypluli jsme se zpožděním asi 35 minut. Cestou nás oblažili hlášením, že v Trelleborgu budeme v 23:00 a přistáli jsme téměř přesně v 22:00. Ta lepší varianta. Jinak na mně trajekt Sassnitz moc velký dojem neudělal. Strávili jsme plavbu nataženi na zemi v místnosti se sedačkami a asi jsem i spal. Loď se na rozvlněném Baltu houpala, ale mořskou nemoc nevyvolávala.

Po opuštění trajektu jsme do půlnoci ujeli asi 200 km a 100 km pred Goteborgem jsme přespali na chodníku u odpočívadla.

25. červenec 2008 (pátek)

1	2	3
4	5	6
7	8

1	2	3
4	5	6

1345 Hurdal. Vstali jsme ve 4:45 a v 5:00 jsme už svištěli po dálnici. Za Goteborgem jsme se asi na 100 km vyměnili. Chvíli na to, kolem 8:00 jsme za 24 NOK přejeli most do Norska. Dále jsme platili 20 NOK za kus dálnice. Ještě ve Švédsku jsme natankovali za 13,29 SEK litr a doplnili z kohoutku pitnou vodu.

Asi v 11:00 jsme dojeli k letišti a začali hledat, kde necháme auto. Místa odhadnutá podle leteckých snímků z Atlas.no nebyla vždy použitelná, ale uspěli jsme hned u první farmy. Požádali jsme a pán nám ukázal místo. Byl vcelku sympatický.

Pak jsme odjeli krátit čas a konat poslední přípravy k jezeru v údolí Hurdal. Umyli jsme se a zchladili. Je děsné vedro. Za chvíli asi pojedeme na letiště.

*** Od jezera jsme odjeli na terminál vyložit auto. Holky zůstaly u bagáže a já se Schamim jsme jeli uklidit auto k farmářovi. Dali jsme mu Fernet. Vypadal překvapeně. A řekl nám, že v nějakém časopise psali, že na Kvitoya bude 1.srpna úplné zatmění slunce.

Asi hodinový pěší pochod na letiště byl poznamenám vedrem. Pořídili jsme si z toho vedra (nenorského) slušný bolehlav a dehydrataci.

Check-in nebyl úplně naším vítězstvím, ale porážkou též ne. Schami musel odstranit 1 kg z pytle s lodí, protože žádné zavazadlo nesmí mít přes 32 kg. Přibyl nám příruční spacák. Nadváhy jsme měli asi 24 kg. Nechali nás platit ale jen 15 kg (po 45 NOK/kg).

Bezpečnostní prohlídka také nebyla bez problémů. Obsah příručních zavazadel narvaných k prasknutí byl kontrolován a nelíbily se drobné masové konzervy a paštiky, které měly přes 100 g. Bezpečák viditelně neochotně následoval literu zákona a donutil nás poslat to s nákladem. Ochotná slečna u nadměrných zavazadel se o to postarala a viditelně ji pobavilo, že hovězí ve vlastní šťávě je tekutina.

Při čekání u brány jsme se Schamim popili 3 Kilkenny a 1 Ringnes každej, což nás stálo asi litr v našich... Bolehlav to však nezahnalo. Letělo se včas v 20:40.

Svalbard nás přivítal roztrhanou oblačností a slušnými výhledy. Ani tu nebylo moc chladno. Letištní hala je předělaná a kolem kempu ubylo budov. Medvěd ale dál vítá návštěvníky, tentokrát u pásu se zavazadly.

U toho pásu došlo k našemu hlavnímu průšvihu. Nepřišel pytel s krytem, hydrem a mou karimatkou. Prý z Oslo přišel telex, že 6 zavazadel vyndali kvůli celkové nadváze. Snad přijde dalším letem 26.7. v 21:00. Stížností se skutečně sešlo 6. Tak teď doufáme. Vynucenou další noc v kempu vyúčtujeme SAS. Aspoň mi dali náhradní karimatku, poškozenou, ale tlustou.

Kemp se mi v mém otráveném bolehlavu nelíbil. Moc lidí. Šli jsme tam před spaním posedět na čaj a získali nějaké informace. Cestou od stanu jsme potkali dokonce dvě lišky...