Den v Longyearbyenu
22. srpen 2008 (pátek)
 1 |
 2 |
 3 |
 4 |
 5 |
 6 |
 7 |
 8 |
 9 |
 10 |
 11 |
 12 |
 13 |
 14 |
 15 |
 16 |
 17 |
 18 |
 19 |
 20 |
 21 |
 22 |
 23 |
 24 |
 25 |
 26 |
 27 |
 28 |
 29 |
 30 |
 31 |
 32 |
 33 |
 34 |
13:30 Kostel v LYB. Nečekaně přinesl i tento den mnoho silných zážitků, i když nebyly charakteru gastronomického, jak jsem původně očekával.
Vzbudil jsem se nečekaně brzo, někdy před 7:00, tak jsem aspoň využil prázdné kuchyňky k ukořistění nějaké té ovesné kaše k snídani. Postupně jsem se tam sešel s holkama, které chtěly jít do města. Měl jsem s městem také své plány, tak jsem se rozhodl jít s nimi. Vyrazily ale chvilku přede mnou, než jsem se ve stanu převlékl, a já je přežrán nedokázal dohonit. Ale chytil jsem dole u vody stopa, tak kjsem na ně ve městě počkal.
Šli jsme do nové budovy university, kde je infocentrum a, jak se ukázalo, také skvělé muzeum. Hodně jsem se v muzeu dověděl a později zjistil, že vstup stojí 75 NOK. Když už jsem tohle ošidil, aspoň jsem si za 398 NOK koupil knihu fotografií, která mě okouzlila. Strašná cena...
V Polar Hotelu jsem našel mail od Olega z české základny. Mají pro mně tu knihu od Rusů. A čtou naše stránky.
Dál jsem jen dokoupil nějaké potraviny a chtěl jít do kostela se rozloučit a pak do kempu. Místo toho mě napadlo fotit město, jak teď vypadá. Sice se zatáhlo a na focení není nejlepší počasí, ale aspoň jsem díky tomu město pořádně prošmejdil. Je to něco jiného, než před 8 lety. Roste. Kam až poroste? Kolik turistických atrakcí a ubikaci tu ještě vyroste a kolik obydlí lidí, které turismus bude živit? Kdy úplně regulují místní potok, jehož široké řečiště vždy město rozdělovalo? I kdybych se ještě někdy vrátil, tenhle Longyearbyen už neuvidím, jako jsem teď už neviděl ten menší před 8 lety a jako zmizel ten starý, který zničila německá děla za války...
24:00+ (0:55) Prostě tohle píšu už po půlnoci, alepořád to beru jako pátek. Sobota začne odchodem na letiště.
Z města jsem došel do tábora už za mírného deště.. Tolik k naději na balení suchých stanů. Něco jsem pojedl a šel si za pomoci dvou piv zdřímnout. Když jsme pak kolem 19:00 sbalili, už nepršelo, ale mokré to bylo stejně.
Zabalili jsme do dvou loďáků a dvou batohů vše včetně palub a hydra. palubní zavazadla máme zas velká. A pribyl tradiční balík parohů.
Ve finální fázi dlouhého procesu balení se k nám přihlísil český pár Michal a Viviana. Včera přiletěli a jsou tu na 4 dny. Žijí ve Švédsku, kde on pracuje a ona studuje. Michal dělal stejnou průmku jako Schami, 9 let po něm. Povečeřeli jsme společně s nimi a pak popili jejich Baccardi rum. Vyloženě příjemný večer.
Teď ale šli spát a my jsme zase přejedeni. Začíná nám finální fáze čekání.