Pyramiden, město duchů časů minulých
2. srpen 2008 (sobota)
část druhá
 1 |
 2 |
 3 |
 4 |
 5 |
 6 |
 7 |
 8 |
 9 |
 10 |
 11 |
 12 |
 13 |
 14 |
 15 |
 16 |
 17 |
 18 |
 19 |
 20 |
 21 |
 22 |
 23 |
 24 |
 25 |
 26 |
 27 |
 28 |
 29 |
 30 |
 1 |
 2 |
 3 |
 4 |
V Pyramiden jsme přistáli kolem 18:00. Industriální ruina přístavu nás uvítala v mlze velmi ponuře. Pohled to byl obzvláště depresivní pro naší (mojí určitě) nahromaděnou únavu. Přistáli jsme na odlivem odkryté plážičce u hlavního mola. Na něm stály dva kontejnery sloužící jako základna české biologické expedice. Vlály nad nimi vlajky Čech, Norska, Ruska a EU. Biologové se nachází na chatě kousek severněji v Petunia buktě, jak nám řekli lidi z NPI a později i zdejší Rusové.
Přemístili jsme lodě na molo ke kontejnerům, převlékli se, najedli a vydali se do města hledat Rusy. Nejprve jsme slyšeli generátor, pak uviděli kouř a nakonec světlo ve velké hale na kraji města. Pronikli jsme tam a mezi stroji jsme našli obytnou buňku, kde jsme objevili obyvatele - Sergeje. Pozval nás dál, dal čaj a kafe a popovídali jsme si. My mu zas pomohli s muzikou v počítači. Staré Pentium II s ruskými WinXP a snad norskou klávesnicí. Průser... Sergej je sympatický chlapík, Je tu druhým rokem a v říjnu mu končí kontrakt. On a asi tři další tu udržují cesty, stavějí kanál, aby potok netekl do města, obecně poklízejí a v přístavu staví městečko pro turisty - několik obytných buněk. Nakonec nás naložil do malé dodávky Toyota a povozil nás kolem. Škoda, že mlha zhoustla a moc jsme neviděli. Ale ještě tu pobudem. Hlavně nám zajel pro věci a vydal se s námi hledat místnost na bydlení. Našli jsme v jednom z velkých obytných domů.
Pak nás ještě provedl po místním hotelu s barem a muzeem a místním kulturáku se sportovní halou, které jsou normálně zamčené. Také nám řekl, kudy se kam dostat, a kam radši nelézt. Dřevěné domy prý mohou už být nebezpečné. Prohlídka na mně zapůsobila hluboce, ale jsem příliš unaven, abych si to teď přebral.
Kromě nás je tu ještě německý hudební skladatel Peter Neuber, který bydlí v karavanu u heliportu, a ruská botanická výprava z Murmanska.
Jdu spát v obsazeném pokoji na posteli, kterou jsme vytáhli z vedlejšího skladiště nábytku. K zaslouženému odpočinku mi pokřikují rackové hnízdící na budovách blíže k moři a chrápe Martina... (Prý to byla Ája)
3. srpen 2008 (neděle)
 1 |
 2 |
 3 |
 4 |
 5 |
 6 |
 7 |
 8 |
 9 |
 10 |
 11 |
 12 |
 13 |
 14 |
 15 |
 16 |
 17 |
 18 |
 19 |
 20 |
 21 |
 22 |
 23 |
 24 |
 25 |
 26 |
 27 |
 28 |
 29 |
 30 |
 31 |
 32 |
 33 |
 34 |
 35 |
 36 |
 37 |
 38 |
 39 |
 40 |
 41 |
 42 |
 43 |
 44 |
 45 |
 46 |
 47 |
 48 |
 49 |
 50 |
 51 |
 52 |
 53 |
 1 |
 2 |
 3 |
 4 |
 5 |
 6 |
 7 |
 8 |
 9 |
 10 |
 11 |
 12 |
 13 |
 14 |
 15 |
 16 |
 17 |
 18 |
 19 |
 20 |
 21 |
 22 |
 23 |
 24 |
18:05 Pyramiden. Vaříme v našem pokoji. Pročítám si své zápisky a vidím, že mi v nich něco chybí. Něco o ledovci. Ledovec hřmí. Jako bouřka nebo jako vzdálená dělostřelba. Tábořit v blízkosti ledovce je jako tábořit před bouřkou. A když jsme přijeli blíž, občas jsme slyšeli i ostřejší prásknutí - ledovec není ozbrojen jen děly, ale i puškami. Včera bylo zahřmění slyšet i v Pyramiden. Bylo škoda nezaznamenat tenhle prvek nezaměnitelné atmosféry ledovce.
Vstali jsme v 11:00 nebo tak nějak. Vyspali jsme se parádně. Pak jsme se vydali do města. Nejdřív do přístavu, Sergej říkal, že naše botanická výprava by se měla někdy dopoledne objevit v přístavu. Nebyli tam, jen parta norských kluků, co čekali na loď, až je odveze zpátky do LYB. Vyprávěli o medvědovi, kterého před dvěma dny někdo v Petunia buktě odháněl od stanu.
Z přístavu jsme odešli nabrat vodu k Sergejovi a on nás tam přichytil a zatáhl zas na čaj. Mezitím jsme viděli přijíždět ke svému karavanu Petera, německého skladatele. Zašli jsme k nim pokecat, ale mluvili jsme jen s jeho ženou, než se přihnal Sergej s Toyotou, že v přístavu jsou naši. Zavezl nás tam a my si s nimi mohli popovídat. Arctic Research Project [Univerzity z Českých Budějovic] je základna, která má grant na 5 let, ale rozhodně ji plánují držet při životě déle. Bylo tu prý 9 lidí, teď jich je jen 5. Tři z nich byli s člunem v přístavu. Projektů v rámci toho velkého grantu běží evidentně víc. Měli s sebou hodně jídla. Zásoby i na příští rok. Přitahovalo to pozornost...
Po odchodu z přístavu jsme se pustili do pořádné prohlídky města. Začli jsme kravínem. Byl zamčený a označený cedulkou úřadu Sysselmanna hlásající, že se tam nemá vstupovat. Tuhle cedulku má snad každá budova. Sergej nám ale včera řekl, kam nemáme vůbec lézt a kudy lézt jinam. Do kravína jsme vlezli. Prý v té budově chovali krávy, prasata a drůbež. My asi vlezli do prasečí sekce.
Další zastávka byla modrá budova jídelny. Prošli jsme jakýmisi zadními dvířky a po schodech nahoru do kuchyně. A přes kuchyni do jídelny s parádní mozaikou nad schody z přízemní vstupní haly.
Do školy se vlézt dalo, ale byla tam tma. Pokračovali jsme přes náměstí, kde je monument 65 let Arktikugolu. A úplně na konci, před kulturně sportovní halou, jíž jsme navštívili včera, stojí nejsevernější Lenin na světě a hledí na město a do mlhy dál směrem na ledovec Nordenskjoldbreen. Na stěně za Leninem visí symboly vyznamenání "Šachtěrskaja slava" prvního, druhého a třetího stupně, které byly asi městu přiděleny.
Vedle stál symbol "Im Gagarina Sportkomplex" a za ním fotbalové hřiště rozemleté vodou. Krom fotbalu (i s tribunou) tam byla krytá střelnice, jejíž tunel je beznadějně propadlý. I gymnastické náčiní jsme tam venku našli. Pak jsme pronikli do budovy bazénu, opět zadním vchodem. Našli jsme zas monumentální vstupní halu, pak vlastní bazén, malou tělocvičnu, další malý bazén se saunou a nějaké technické prostory.
Všechno, co jsme tady viděli, nese stopy pečlivého a velkorysého zpracování hlavně na interiérech. Dřevěná obložení, mozaiky a kachličkování, často závěsy nebo květináče s teď již uschlými listy. Je to Rusko ve svém megalomanství a je to asi i snaha Sojuzu zpříjemnit život hrdinným horníkům.
Teď tu vládne vítr nebo mlha a neustále zní křik racků hnízdících na několika domech blízko moře. Všude je vysoká tráva, zjevně zavezená s půdou z Murmanska a potlouká se tu několik hladových a plachých koček...
4. srpen 2008 (pondělí)
 1 |
 2 |
 3 |
 4 |
 5 |
 6 |
 7 |
 8 |
 9 |
 10 |
 11 |
 12 |
 13 |
 14 |
 15 |
 16 |
 17 |
 18 |
 19 |
 20 |
 21 |
 22 |
 23 |
 24 |
 25 |
 26 |
 27 |
 28 |
 29 |
 30 |
 31 |
 32 |
 33 |
 34 |
 35 |
 36 |
 37 |
 38 |
 39 |
 40 |
 41 |
 42 |
 1 |
 2 |
 3 |
 4 |
 5 |
 6 |
 7 |
 8 |
 9 |
 10 |
 11 |
 12 |
 13 |
 14 |
 15 |
 16 |
 17 |
 18 |
 19 |
 20 |
 21 |
 22 |
 23 |
 24 |
 25 |
0:55 Pyramiden. Ukládám se ke spánku v našem squatu. Před chvílí jsme se vrátili od Sergeje. Připravil nám "baňu", ruskou saunu. I březová metlička (sušená a namočená) tam byla. Parádně jsme se vykoupali a vypařili a příjemně jsme pokecali. Náladu kazí jen stále trvající mlha, která ale nějak sedí atmosféře opuštěného města...
Sergej se rozpovídal, kolik dostane za svou službu tady. [Čísla udávám, jak nám je řekl.] Dělá to přibližně $800 (23000 rublů) měsíčně, které dostane až doma. Šetří na dům - asi $25000. Život v Rusku nebude snadný, i když žije v menším městě v oblasti Nižnyj Novgorod (máme adresu). Matka, učitelka tělocviku, bere 3000 rublů a za nájem platí právě tolik... On dostával 4000 - 6000, ale platy třeba 2 měsíce nepřicházely. Tak šel sem. Mimochodem, je mu 33. Vypadá starší. Má za sebou armádu a 10 let práce na Sibiři. Prý je na Svalbardu teplo...
21:50 Squat v Pyramiden. Dnes jsme vstali asi v 10:00 a po snídani jsme se vydali na návštěvu na českou základnu. Počasí se vylepšilo, zvedla se mlha, tak jsme prošli město s foťákem. Minimálně Lenina jsme chtěli nafotit s ledovcem v pozadí. Pak teprve jsme vyrazili na cestu. Vzali jsme to oklikou přes část města, kde byly budovy spojené s dolem. Ještě jsme tam nebyli. Tam jsme se napojili na cestu, která vede po úbočí hory směrem na Petunia buktu a po ní jsme došli až nad chatu, která je pronajatá jako základna českobudějovické univerzity.
Zastihli jsme tam zoologickou sekci, Olega a Romana/Krtka. Právě se vrátili z potápění, tak nám ukázali, co vylovili. Nahožábří plži. Nějaký krab celý obrostlý - vypadal jako běhající hrouda bahna. Sumky, malé kuličky, které jsou nám vyvojově bližší, než ten krab. Všichni poslouží parazitologickému výzkumu.
Poseděli jsme, popili čaje, dostali polévku a chleby s paštikou a vyborně pokecali. To pohoštění bylo příjemné. Prý jim bylo jasné, jak musíme na naší výpravě dávkovat jídlo. Hodně jsme si povídali o našich špicberských zkušenostech, slyšeli jsme o minulosti i plánech stanice. Dohodli jsme prolinkování našich webových stránek i další kontakty. Otázka Ájina studia v Budějovicích byla také aktuální. Za těchto podmínek bych tam šel studovat i já, kdybych mohl...
Pak přišel na krátkou návštěvu Vadim a Němkou Klaudií. Vadim je další z Rusů, kteří zde pracují. Dělá průvodce turistům. Je to matematik a dokončuje tady svou dizertaci v oboru počtu pravděpodobnosti. Zase jeden zajímavý člověk. Klaudia studuje geofyziku a tady je od nějaké německé cestovky, která jí sem posílá turisty, pokud jsem to dobře pochopil.
Někdy po 17:00 jsme s těmi dvěma odešli zpět do města. Pak jsme se se Schamim ještě chvíli potloukali městem a lovili další fotky. Silný vítr od severu rozfoukal mraky a zase po několika dnech máme slunečno. Bohužel i pěkně zvlněné moře. Pár fotek jsme udělali i ze střechy našeho squatu.
5. srpen 2008 (úterý)
 1 |
 2 |
 3 |
 4 |
 5 |
 6 |
 7 |
 8 |
 9 |
 10 |
 11 |
 12 |
 13 |
 14 |
 15 |
 16 |
 17 |
 18 |
 19 |
 20 |
 21 |
 22 |
 23 |
 24 |
 25 |
 26 |
 27 |
 28 |
 29 |
 30 |
 31 |
 32 |
 33 |
 34 |
 35 |
 36 |
 1 |
 2 |
 3 |
 4 |
 5 |
 6 |
 7 |
 8 |
 9 |
 10 |
 11 |
 12 |
 13 |
 14 |
 15 |
15:40 Pyramiden squat. Odpočíváme po výstupu na horu Pyramidu (935 m). S Martinou jsme za odměnu načali Studentskou pečeť. Je sice přešlá tropickým Norskem, ale už zase tuhá a chutná pořád dobře. Je co odměňovat, nebylo to jednoduché. A v jednu chvíli ve finále výstupu na místě podle mně dost exponovaném, jsem vysloveně překročil svůj stín, když jsem se odvážil to přelézt...
Vstali jsme někdy v 8:45 a po snídani jsem se hned vydali na cestu s malou zastávkou u naší nabíječky zapojené do zásuvky u Sergeje a vyměnili jsme tam baterky. Teď by mělo být nabito vše. Mě včera došly baterky nabité před dvěma dny solárním panelem.
Cesta výstupu byla zpočátku usnadněna "silnicí", která se vine po svahu hory a spojuje místa jednotlivých průzkumných vrtů. Jen Ája předvedla jakýsi nedospělý vrtoch a vydala se vzhůru svahem do úplně nesmyslných míst a zmizela z dohledu. To se ale srovnalo rychle a dále jsme zas postupovali víceméně jako skupina.
Konec "silnice" byl ve svahu v příkrém suťovém poli. Někde jsme minuli stezku, kterou Rusové chodí vzhůru po poměrně mírně stoupajícím hřebínku na jihovýchodě hory. Výstup suťovištěm nebyl příjemný, ale zpět na hřeben a stezku nás dovedl. Ta stezka nás pak zase dovedla až ke stupňovitým vrstvám samotného vrcholu. Poslední stupeň nás málem zastavil. Vlastně zastavil, dokud se nevrátila Martina, která nám nezodpovědně zmizela daleko vpředu a, nemaje strach z výšek, na vrchol se vydrápala. Cesta, kterou zvolila, vedla přes místo, jež jsem objevil už předtím, ale dost jsem se ho bál. Martina aspoň ověřila, že kabel, který tam Rusové zavěsili, drží dost pevně a lze ho použít. S jeho pomocí jsem exponované místo překonal.
A byl jsem za to rád. Když jsem pak uklidnil hladinu adrenalinu, mohl jsem si vychutnat rozhled opravdu nádherný. V počasí, které jsme nemohli mít lepší, jsme mohli pozorovat snad všechny zajímavé kopce Svalbardu. Newton toppen na severovýchodě, Tre Kroner na severozápadě, Nordenskjold fjellet nad LYB na jihu... Fotili jsme hodně, ale vzpomínku to nenahradí. Bylo tam krásně.
Pyramiden se svými z Murmanska dovezenými trávníky leželo na ploše údolí jako město vystřižené z jiného světa, z té výšky překvapivě úhledné.
Rusové na vrchol asi chodili poměrně často. Už podle několika kabelů (většinou nedůvěryhodných), které měly usnadňovat výstup. Hlavně ale podle množství nápisů namalovaných na skalách nahoře.
Zpět se šlo lépe než nahoru. I to moje nepříjemné místo šlo překonat nějak snáze. Stezku jsme neztratili a do města došli bez problémů. Výstup nám trval 2 hodiny a 45 minut, což je sice pomalejší, než Vadimových "někdy 2:15", ale on to tu zná.
Ve městě bylo rozhodnuto odpočinout a vyrazit na vodu, abychom využili slunečného počasí a poměrně příznivého větru.
21:10 Narveneset. Opustili jsme squat, rozloučili se s Pyramiden, zanechali lístek spícímu Sergejovi a Žeňovi a vydali se na rozbouřené moře. V 18:15 jsme měli sbaleno a naloženo a vyplouvali ze zátiší Pyramidského přístavu. Ješte pár fotek české stanice ukotvené na molu a hurá na jih. Vítr byl příznivý, ale silný a vlny byly dost velké, ale postupovali jsme celkem hladce. V 20:15 jsme přistáli u chaty nedaleko majáčku na Narveneset. Chata je maličká, ale otevřená a nám ji doporučil ochotný policista v Brucebyenu. Nepoužíváme ji ale, protože je obsazená. Asi těmi dvěma lidmi, které jsme viděli na pobřeží cestou sem.