Nedošli do Barentsburgu
16. srpen 2008 (sobota)
 1 |
 2 |
 3 |
 4 |
 5 |
 6 |
 7 |
 8 |
 9 |
 10 |
 11 |
 12 |
 13 |
 14 |
 15 |
 16 |
 17 |
 18 |
 19 |
 20 |
 21 |
 22 |
 23 |
 24 |
 25 |
 26 |
 27 |
 28 |
 29 |
 30 |
 31 |
 32 |
 33 |
 34 |
 35 |
 36 |
 1 |
 2 |
 3 |
 4 |
 5 |
 6 |
 7 |
 8 |
 9 |
 10 |
 11 |
 12 |
 13 |
 14 |
 15 |
14:10 Chata na Kapp Laila. Právě jsme dorazili a splnili svůj denní plán pochodu. Na celé skupině je patrná značná únava, sám ji cítím, ale jsem překvapen, jak moc to nahlodává ostatní. Já cítím, že včerejšek jsem dobře užil k regeneraci.
Vyrazili jsme z chaty v 10:45, holky s batohy, já a Schami s naloženým vozíkem, který jsme vraceli do Colesbukty.S jakešem jsem se rozloučili nečekaně srdečně. Je to zvláštní člověk, kterého je rozhodně třeba poznat. Stydím se, že jsem bral reference svých známých, aniž bych měl jakoukoliv osobní zkušenost. No, další lekce pro příště.
Z Colesbukty po pláži k brodu jsme šli po čerstvých medvědích stopách. Pěkně to ti dva prosmejčili. Brod byl chyba. Od minula, což bylo 6 let zpátky, se leccos změnilo. Brody jsou pořád dva na stejných místech, ale jsou hlubší. Co bylo dřív říční ústí, je teď mořský záliv. Už první brod byl hluboký tak, že holky raději odešly tam, kde to znaly ze včerejška. Je mi hádankou, proč nás tam nevedly rovnou [když šly celou dobu v čele]. Přešli jsme a bosi došli až na druhé, hlubší místo brodu. Bylo hlubší. Došlo na to, že jsem šel nahý vodou po pás hlubokou a na dvakrát. Studený zážitek. Aspoň nějaká hygiena... Bylo to cca v 12:15.
Od brodu jsme šli volným pochodem se sběrem hub tundrou až na chatu. Je pořád hezky, tak to byla celkem fajn procházka. Potkali jsme tři lovce sobů u chaty, kde měli rozvěšenou čerstvou kořist.
19:00 Zpět na chatě a po večeři. Udělali jsme si menší výlet na vrchol Vesuvu (739 m). Ája je dost unavená, tak zůstala na chatě a my šli ve třech úplně na lehko, jen s foťáky a kulovnicí.
Nahoru nad chatu jsme stoupali stále příkřejším svahem zakončeným před vrcholem sněhovým polem. Dál bylo stoupání mírné, spíše velká náhorní rovina. Druhá fáze výstupu přišla až na úpatí dvojhory Vesuvu. Nejprve do sedla a pak po homoli samotného hlavního vrcholu. Čím výše to bylo, tím se šlo hůře, zvlᚍ úplně nahoře při výstupu na plochý vrcholek překážely nejen volné kameny, ale i čerstvý sníh. Ale výhled stál za tu námahu. Nebyla to taková paráda jako na Pyramidě, ale scenérie byla pěkná, dokreslená bizarně rozmístěnými fleky sněhu z posledního sněžení.
Tenhle výstup hezky ukazoval, jak se mění tundra směrem nahoru. Celá ta planina pod vrcholem je pustá strukturovaná mrazem a táním do polygonů nebo pruhů mechu a rostlin. Kvetly hlavně lomikameny a kupodivu pryskyřníky. Na svazích a na vrcholu byly máky. A směrem vzhůru přibývalo zastoupení mechů a lišejníků. Hlavně na vrcholu byly kameny fousaté lišejníkem.
Při návratu jsme nasbírali další houby a před večeří jsem zkusil sbírat blešivce. Bohužel blešivců na zdejším malém kousku pláže není...
21:50 Jdu spát. Tentokrát ruším tradici svých půlnočních večeří na téhle chatě. Sluníčko by o půlnoci asi bylo, ale prostě jsme letos nepřišli tak pozdě. Aspoň jsem měl dvě večeře. Smaženice byla dobrá ze všeho.
17. srpen 2008 (neděle)
 1 |
 2 |
 3 |
 4 |
 5 |
 6 |
 7 |
10:00 Kapp Laila. Jsme zaseknuti na chatě. V noci začalo dost hrozně foukat, s chatou to zase slušně lomcovalo. Jít do Barentsburgu se nám nechce, kazí nám to představa, že tam budeme muset tábořit pod stanem s hlídkami v tomhle počasí. Je sice slunečno, ale vítr je pořádný. Plánujeme alternativní výlet s návratem sem na chatu. Ája tu dokonce chce zůstat a počkat na nás.
10:30 Zašel jsem pro vodu k potoku. Tam ve strouze je závětří a je tam vyloženě příjemně, jak svítí sluníčko. Na větru je to studené, nepřátelské. Podzimní.Ten dojem podtrhuje žloutnoucí listí plazivých vrb v tundře a jejich chmýří vznášející se ve větru a hromadící se na závětrných místech.
15:55 Zpět na chatě. Já, Schami a Martina jsem udělali krátký výlet. Vyrazili jsme po zdejší cestě proti větru na západ. Cesta se vine dál od pobřeží v místech, kde potoky tvoří příliš hluboké strouhy. Odpojili jsme se, když se cesta začala vracet, a šli dále po vrstevnici. Cíl, dostat se na kopec nad Holendardalenem, nám zhatil hluboký kaňon napříč naším směrem. V tom místě jsme potkali bílou lišku, která před námi zaběhla do nory v kamenitém svahu. Vydali jsme se podél kaňonu dolů k moři, kde jsme se rozhodli dál na západ nejít, protože vítr tam od moře natahal ošklivé mraky. Na chatu jsme šli po tundře podle moře nezávisle na cestě a sbírali houby. Také jsme pátrali po nějakém dřevu a rozsypaném uhlí, abychom si na chatě mohli zatopit.
Přicházející počasí je sice zatažené, ale zatím ne úplně a nad mořem se objevila i duha. Uvidíme, co z toho bude.
21:40 Právě jsme snědli třetí večeři. První byla standardní, druhá byla moje smaženice a třetí byla opravdová mňamka. Když jsem šel na záchod, zjistil jsem, že pod útesem odhalil odliv velkou pláž. Tam jsem na okraji vody obrátil kámen a našel množství velkých blešivců. Tak jsme je šli s Martinou nachytat, osmažili je, zamíchali do rýže a posypali šťovíčkovým listím. Ke krevetám citron...
Od našeho malého výletu jsme se Schamim šli na nedalekonalezenou hromadu uhlí pro palivo. Nasbírali jsme i nějaké dříví. Od té doby se jen flákáme až do toho momentu aktivity okolo lovu.
Přestalo foukat a uklidnilo se moře. je sice pod mrakem a není už úplně teplo, ale je vyloženě příjemně. Napadlo mě, že je to hlavně klid, co mě na takovýchto chvílích fascinuje. I když zalézá zlehka za nehty, hlavně že už neřve ten vítr. A paprsky slunce natahující se z mraků na moře a protější hory podtrhují kouzlo...
18. srpen 2008 (pondělí)
 1 |
 2 |
 3 |
 4 |
 5 |
 6 |
 7 |
 8 |
 9 |
 10 |
 11 |
 12 |
 13 |
 14 |
 15 |
 16 |
 1 |
 2 |
 3 |
 4 |
 5 |
10:35 Kapp Laila. Opouštíme chatu.Začíná cesta domů. Začíná konec výpravy. V dobrém i zlém, končí nejen strádání, ale i radosti. Nemáme jasno, ale je příjemně. Je klid.
15:45 Russanovova chata. Právě jsme rozdělali oheň v kamnech a zabydleli se. Dorazili jsme asi před půlhodinou. Nikdo tu není, naše věci, které jsme tu nechali, jsou v pořádku.
Šli jsme pomalu a v klidu. Nejprve na mys, kde jsme se zdrželi víc, než půl hodiny. Prošli jsme se podél kosy z naplavenin. Za velkého odlivu, jaký byl, jsme jednak viděli rozsah mělčin okolo mysu a také jsme našli hodně vyplavených ukázek mořského života. Mimo jiné ráčka poustevníčka v ulitě. Hodil jsem ho do moře.
Asi ve 12:00 jsem pokračovali. zastavili jsme jednou u jediné z chat, která se rozpadá. Jsou u ní i vraky lodí, kdo ví, co tu dříve bylo. Odtamtud už rovnou k brodu. Tentokrát, i když počasí bylo stále příjemné a objevovalo se slunce, jsme nechtěli přes pláž. Jali jsme se to se Schamim ze široka obcházet. A tak jsme se opět rozdělili, protože holky se vydaly přes bahno hned za pláží, kdežto my si zhruba pamatovali, jak jsme deltu viděli z Vesuvu [a bahnu jsme se chtěli vyhnout].
Nejprve jsme přešli Lailadalen, v jehož ústí byly velké hromady permafrostu. Zajímavý pohled. Pak to nějakou dobu vypadalo, že zvládneme přebrodit bez zouvání. Ale hlavní proud nakonec nešel. Nicméně nic nepohodlného to nebylo, rozhodně jsme se nekoupali tolik, jako na pláži. Jen poslední fáze přechodu delty vedly podmáčenou rašelinou. Pak už jen cesta přes Colesbuktu, která už nám přišla důvěrně známá...
22:55 Jdeme spát po druhé večeři. Původně jsem šel ven z nějakého jiného důvodu, ale uviděl jsem, že odliv je mimořádně silný. Vyrazil jsem tedy, doprovázen Ájou, na lov blešivců a nasbírali jsme jich skutečně mnoho. Padl na to zbytek rýže, ale jídlo bylo moc dobré. Snad nám rezervy nebudou chybět.