Průběh výpravy
Zhodnocení akce
Celá expedice proběhla úspěšně a v podstatě podle plánu. Podařilo se ujet naplánovanou trasu. Vešli jsme se do naplánovaného času. Žádná denní etapa nám nezpůsobila posun dne, stále se nám dařilo udržovat rytmus dne a noci v těch správných hodinách, což za polárního dne není samozřejmost.
Celkově jsme měli velké štěstí na počasí. Potkal nás jen jeden jediný den, kdy jsme pro špatné počasí nemohli na moře. Během plavby jsme jen dvakrát pádlovali v silném protivětru. Viditelnost byla také většinou dobrá. Obecně se dá říct, že nepřiznivé počasí přicházelo ve chvílích, kdy jsme si ho mohli s trochou dobré vůle dovolit, a přinášelo nám zajímavé zážitky.
Cesta na Svalbard a zpět
Z Prahy jsme vyrazili expediční Škodou Favorit 24. července v 6:00 ráno. S dostatečnou rezervou jsme dorazili do Sassnitz, kde jsme měli koupené lístky na trajekt odplouvající do Trelleborgu v 17:45. Jediným problémem po cestě bylo doplňování paliva z kanystru kvůli závadě na palivoměru.
V noci jsme několik hodin prospali na odpočívadle u dálnice asi 100 km před Goteborgem, další cesta začala 25.července v 5:00 ráno. Jelo se dobře, k letišti v Oslo jsme se dostali někdy kolem 11:00. Odložení auta jsme domluvili s farmářem nedaleko letiště, kterého jsme odměnili lahví Fernetu. Letadlo letělo v 20:40. Na check-in jsme šli s velkým předstihem někdy po 17:00.
Ačkoliv většina jídla cestovala v těžkých palubních zavazadlech, měli jsme stále celkovou nadváhu asi 24 kg. Naúčtovali nám 15 kg po 45 NOK. Puška a pádla cestovaly přes přepážku speciálních zavazadel. Další problém nastal u bezpečnosti. V palubních zavazadlech byly paštiky a drobné masové konzervy, některé vážící o něco více než 100 g. Tak jsme se dověděli, že masová konzerva je tekutina nebo gel a šli jsme si to poslat přes speciální zavazadla. Odletěli a přistáli jsme v pořádku. Bohužel, jeden z našich vaků s hydrem se nevešel do letadla a poslali nám ho až druhý den.
Na cestě zpět jsme měli také nadváhu. Asi 15 kg. Slečna v LYB na letišti nám ji naúčtovala nekompromisně. Také nám neprošly dělbuchy. A puška musí cestovat bez svého závěru, který má být v jiném zavazadle. Bezpečnost na letišti v LYB je zjevně zvyklá odbavovat zbraně a pyrotechniku, proto příslušné věci dokáží na rentgenu poznat. A nám sdělili cenné zkušenosti.
Auto jsme v Oslo našli funkční. Určité potíže byly s prvním nastartováním, ale do Prahy nás pak odvezlo naprosto bezchybně.
Dosažení cílů
Pyramiden
Do opuštěného města Pyramiden jsme dopluli a strávili tam odpočinkovou dobu tří noclehů. Asi polovinu našeho pobytu byla mlha, což městu duchů dodávalo na atmosféře. Příjezd do přístavu, který je v podstatě velká industriální ruina, byl v lehké mlze zážitkem opravdu silným.
Pyramiden. Vlevo náš příjezd, vpravo poslední vytěžená tuna uhlí.
Seznámili jsme se s částí zdejší pětičlenné ruské posádky, což výrazně přispělo ke kvalitě zážitků při průzkumu města. Přijati jsme byli srdečně, byli jsme provedeni po zamčených objektech ve městě a ubytováni v jednom ze zachovalejších pokojích velkého obytného domu. Viděli jsme kravín, jídelnu, školu, hotel s místním muzeem, v jehož oknech hnízdí neustále křičící rackové, krytý bazén, venkovní sportoviště s vodou rozemletým fotbalovým hřištěm a kulturní středisko s kinem a sportovní halou. Před tím posledním stál na nejvyšším místě náměstí nejsevernější Lenin a hleděl kamsi do mlhy. Až třetího dne, jsme mohli vidět, že se celou dobu dívá na nádheru ledovce Nordenskjoldbreen...
Nejsevernější Lenin a jeho výhled (vlevo). Arktikugol - provozovatel Pyramiden (vpravo).
Také jsme se setkali s lidmi z české základny, kterou zřídila v Pyramiden univerzita v Českých Budějovicích. Původní základna je umístěna v Pyramiden na molu a skládá se ze dvou červených kontejnerů, obytného a skladovacího. Kromě toho však ke stanici patří ještě velká chata několik kilometrů severněji v Petunia buktě, která je pronajatá od Rusů. Tam jsme se setkali se zoologickou sekcí posádky a rádi na to setkání vzpomínáme.
Česká stanice na molu v Pyramiden (vlevo). Chata v Petunia buktě užívaná českou stanicí (vpravo).
Poslední den, kdy jsme vystoupili na horu Pyramida nad městem, bylo krásně slunečno. Výstup do výše 935 metrů nad mořem byl za tohoto počasí krásným završením pobytu v Pyramiden. Kromě výhledu na město dole, jsme mohli vidět mnoho významných vrcholů Svalbardu od nejvyššího Newton toppen, přes Tre Kroner nad Ny Alesundem, až po Nordenskjold fjellet nad Longyearbyenem.
Hora Pyramida - 935 m.n.m. (vlevo). Výhled z vrcholu směrem přibližně severním (vpravo).
Ledovce
Ledovce Tunabreen a Nordenskjoldbreen jsme oba viděli a prozkoumali. K čelu ledovce Tunabreen na konci Templefjordu jsme přijeli čtvrtého dne plavby. Tento ledovec je prý ve stadiu růstu, ale naopak ledovec Von Postbreen, který také ústí do Templefjordu na hned vedle Tunabreenu, je na ústupu a v současné době nedosahuje až k vodě. Při severním pobřeží Tempelfjordu jsme pluli mezi množstvím odlomených bloků ledu od drobných až po bloky velikosti rodinného domku.
Čelo ledovce Tunabreen.
Tři dny poté jsme proplouvali kolem čela ledovce Nordenskjoldbreen na konci Billefjordu. Tenhle ledovec oproti mapě o kousek ustoupil, ale stejně poskytuje impozantní podívanou. Byl sice větší a vyšší než Tunabreen, ze kterého jsme ale měli silnější zážitek, protože to pro nás bylo první setkání s takhle cizím prostředím. U Nordenskjoldbreenu ale celkový dojem zachraňovalo množství tuleňů.
Panorama ledovce Nordenskjoldbreen.
Z pobytu kolem ledovců mi v paměti utkvívá hřmění. Ledovec praská, kusy se odlamují a zní to jako bouřka. Pozorovali jsme pády menších bloků ledu ze vzdálenosti natolik bezpečné, že se k nám ani nedostala vlna, tlumená množstvím ker u čela ledovce. Vzdálenost od čela ledovce se velmi nesnadno odhaduje. Pojem nějaké minimální bezpečné vzdálenosti je tedy značně diskutabilní. My přijeli až tak blízko, kde jsme se ještě všichni cítili bezpečně. A rozlámaný konec obrovské masy ledu, který se tyčí do výše, temně hřmí a vane z něj chlad, vzbuzuje hluboký respekt.
Adventelva
Poslední etapou cesty byl sjezd řeky Adventelvy. Lodě jsme od pobřeží Sassenfjordu k řece donesli dvoudenním pochodem a dál nebyla jiná reálná možnost, než pokračovat po řece. Když jsme odplouvali z Longyearbyenu, těšili jsme se na tuto část, protože v řece bylo hodně vody. Za dva týdny od vyplutí však stav vody výrazně poklesl. Sjezd spletité a meandrující Adventelvy se tak stal neustálým hledáním vody a často jsme museli na mělčinách vystupovat. V úsecích, kde se tok shromáždil pod vysokým skalním břehem na některé straně údolí, se plulo dobře a dala se tam najít i místa technická. Maximálně však tak do stupně WW II+.
Adventelva. Na mělčině na horním toku. (vlevo). Spletitý střední tok. (vpravo).
Sjezd jsme rozdělili na dva dny. Kolik kilometrů jsme najeli, to nevíme, ale při všem tom kličkování to bylo jistě víc, než bychom změřili na mapě. Několik kilometrů jsme dokonce jeli každá loď jinou řeku. Obě lodě měly ale přibližně stejný průběh cesty, pluly podobnou rychlostí a, když se naše proudy opět setkaly v jednom setkali jsme se i my. Nejúnavnější bylo hledání proudu mezi rozsáhlými mělčinami samotné delty. Byli jsme rádi, když jsme se konečně dostali na moře.
Plachtění
Tento cíl jsme nakonec vynechali. Měli jsme z moře příliš velký respekt, než abychom zkoušeli, jak se bude oplachtěný katamaran z Pálav chovat na tamních vlnách. Nechtěli jsme také plýtvat časem při spojování lodí a stavbě stěžně, když bylo zrovna příznivé počasí a nikdo nevěděl, jak dlouho vydrží. Závěr v podstatě je, že pokusy s plachtěním by byly pro výpravu na fjordech zbytečné. Příznivý vítr pomáhal i bez plachet a v nepříznivém větru jsou plachty na škodu.
Postup vzhledem k plánu
Uskutečněná trasa výpravy Svalbard IV. Červeně jsou značeny úseky pozemního pochodu, modře cesta na lodích. Očíslované červené tečky značí místa a pořadí jednotlivých táborů (některé byly na déle než na jednu noc).
1. etapa
Výprava vyplula z kempu v LYB v neděli, 27. července po 13:00. Původně jsme plánovali přeplout Adventfjord ještě 26. července večer po nákupech proviantu a ušetřit tak za další noc v kempu. Buhužel, chyba aerolinek nás donutila čekat do 21:00 na náš vak s palubou a hydrem, tak jsme nemohli ani začít stavět lodě a vyrazit později v noci by už nemuselo být bezpečné vzhledem k únavě.
Třetí den plavby bylo špatné počasí, strávili jsme ho pěším výletem po horách na jižním pobřeží Templefjordu a odpočinkem.
Na severním břehu Templefjordu u morény ledovce jsme byli čtvrtého dne plavby. První kontrolní bod jsme tedy dosáhli v plánovaném čase, ačkoliv jsme tam netábořili a pokračovali s příznivým proudem dále na Bjona Hamna, což již bylo naplánováno na další etapu.
2. etapa
Cesta do severní části Billefjordu nám zabrala dva dny oproti plánovaným čtyřem. Šestého dne plavby jsme se utábořili v Brucebyenu, což je nedaleko jižního kraje čela ledovce Nordenskjoldbreen. Druhý kontrolní bod byl určen na jeho severním kraji a dosáhli jsme ho dalšího dne.
3. etapa
Do přístavu v Pyramiden byla cesta rychlá, spojili jsme to s průzkumem ledovce, což opět patřilo do etapy předchozí. V Pyramiden jsme strávili tři noci bezpečného spánku pod střechou bez hlídek. Dva celé dny jsme měli poměrně nenáročný odpočinkový program, třetího dne jsme dopoledne vystoupili na horu Pyramida a odpoledne odpluli.
4. etapa
Ke třetímu kontrolnímu bodu v ústí Sassendalenu jsme dorazili po třech dnech pádlování, počítaje v to i odpoledne posledního dne v Pyramiden. Plán počítal se 4 dny. Na plavbu přes Billefjord i Sassenfjord jsme měli velké štěstí na počasí.
5. etapa
Na pěší přechod Sassendalenem a Eskerdalenem k řece Adventelvě byly plánovány dva dny. A trvalo to dva dny. Tvrdá práce ve zhoršeném počasí. Byly časové rezervy, ale rádi jsme je věnovali odpočinku.
6. etapa
Sjezd řeky byl plánován na jeden den. Vzhledem k výrazně nižšímu stavu vody, celkové únavě a dosavadnímu hladkému postupu se třemi ušetřenými dny, jsme se rozhodli prodloužit to o den. Také jsme původně chtěli tábořit naproti LYB a ráno přejet do města na snídani v Polar hotelu. To jsme také změnili - jeli jsme rovnou do kempu a na snídani šli dalšího dne ráno odtamtud bez nutnosti balit tábor a převlékat se.
Vodácká expedice byla zakončena příjezdem do kempu 11. srpna v 19:15 večer.
Pobyt v Colesbuktě
Pro zbylé dny nevyužité vodáckou expedicí jsme měli v plánu přemístit se na Russanovovu chatu na pobřeží zátoky Colesbukta. Tam jsme měli odpočívat a podnikat kratší výlety. Hlavní odchylkou od plánu bylo, že jsme se tam nepřemístili na lodích, ale pěšky. Plánovali jsme vzít to netradiční a nevyzkoušenu cestou přes vrchol Nordenskjold fjellet. Nepřízeň počasí, která začala už v táboře na Plato berget, nám tento plán změnila. Na chatu jsme dorazili tradiční cestou přes Grumantbyen po pochodu chumelenicí 13. srpna.
Bjorndalen po chumelenici (vlevo). Russanovova chata (vpravo).
Chatu jsme obsadili a zásobili za dva dny bohatě dřevem a uhlím z nedalekých ruin Colesbukty. Dívčí polovina výpravy se vydala na celodenní výlet přes Colesdalen původně na Nathorst fjellet, nakonec jen do sedla mezi Swandalen a Lailadalen (prvním nahoru, druhým dolů).
Měli jsme v plánu výlet do Barentsburgu. Vyrazili jsme 16. srpna, kdy jsme přešli zátoku a utábořili se na chatě na Kapp Laila. Také jsme toho dne vystoupili na Vesuv. Dalšího dne nás ale demoralizoval vítr a oblačnost od západu a myšlenku na Barentsburg jsme vyměnili za krátký odpočinkový výlet k Holendardalenu. Pak jsme 18. srpna odešli zpět na Russanovovu chatu.
Pohled na Vesuv přes Colesbuktu (vlevo). Pohled na Vesuv přes Colesbuktu (vpravo).
Tam jsme pak podnikli výlet na svahy Lindstromu s výhledem směrem na Colesdalen. Výstup na Lindstrom jsme vynechali z důvodu celkové únavy a horších povětrnostních podmínek ve vyšších polohách. Zpět do LYB jsme se pak pustili nám dosud neznámou trasou přes Colesdalen, Fardalen a Endalen.
Trasy výletů během pobytu v oblasti Colesbukty. Červené tečky značí místa jednotlivých táborů.
Expediční novinky
Zde jsou zprávy, které jsme psali na web během výpravy. Jsou většinou bez diakritiky, protože byly psány na norských počítačích. Nechávám je tu, protože patří k výpravě, někteří naši blízcí je sledovali a měli tak o nás větší přehled a menší starost.
21. srpen 2008
Opet zpatky v LYB. Tohle pisu temer presne v 1000 rano, expedice je u konce. Zbyva navrat. Jsme vsichni v poradku, ale unava a hlad jsou znat. Docela dost...
Do Barentsburgu jsme nakonec nedosli. Normalne jsme se na to vykaslali. 13. srpna jsme opustili taboriste nad mestem a v huste chumelenici se vydali na Russanovovu chatu tradicni cestou, tedy pres Grumantbyen. Pokus o prechod do Colesdalenu pres vrchol Nordenskjold fjellet nam zatrhlo prave to pocasi. Od te doby jsme se zdrzovali na chate, prvni dva dny jsme jen chodili do Colesbukty pro palivo do kamen. Tak se cast vypravy 15. srpna setkala se dvema medvedy, ale nic dramatickeho to setkani neprineslo.
Cestu do Barentsburgu jsme zrusili 17. srpna rano na chate na Kapp Laila. Foukalo a my v tom pocasi nechteli nekde u mesta stavet stany. A navic ta unava. Vylezli jsme aspon na Vesuv a udelali dalsi mensi vylet na zapad, nez jsme se 18. srpna vratili na Russanovovu chatu.
Vcera jsme odtamtud odesli mne dosud neznamou trasou pres Colesdalen, Fardalen a Endalen. Pekny vylet. Prirodovedecke zazitky jsme dovrsili nalezenim pomerne vzacne trpaslici brizy na svazich Colesdalenu a pozorovanim hejnecka belokuru okolo naseho posledniho taboriste v Endalenu.
Vse, co zbyva, je dojet domu a pak uz jen jist a jist a jist... Takze tohle asi bude posledni prispevek ze Svalbardu.
12. srpen 2008
Jsme zpet v Longyearbyenu. Nase velka cesta skoncila. Videli jsme cela ledovcu Tunabreen a Nordenskjoldbreen. Videli jsme Pyramiden, opusteny prizrak minule doby s nejsevernejsim Leninem na svete. Prenesli jsme lode do vnitrozemi a sjeli Adventelvu. Ve zdravi jsme se dostali zpet do kempu v LYB vcera, v pondeli 11. srpna asi v 1915 vecer. Bylo to cele proste silne.
Mnoho jinych ocekavanych i neocekavanych zazitku stoji za zminku. Potkali jsme mnoho zajimavych lidi a navazali velmi prijemny kontakt s ceskou zakladnou v Pyramiden. Natocili jsme papuchalka v letu. Fotili jsme se s tuleni. Vystoupili na horu Pyramida. Pozorovali castecne zatmeni slunce. Zapadli jsme snehem. A jine. Jen medved zatim zadny. K me uleve...
Dosud nam pralo neskutecne stesti na pocasi. Dva dny jsme mokli, ale to bylo, kdyz jsme se potili pri prenaseni lodi. Po snezeni prislo teple slunicko. A hlavne nam vetsinou pralo more a vitr na mori. Jen jeden den jsme pro vitr nemohli vyplout. Presto jsme unaveni, snadne to nebylo.
Ve zbylych dnech se vydame na pesi vylet podle pobrezi na jihozapad a do prilehlych hor. Bude-li nam pocasi a nase kondice prat, radi bychom dorazili az do ruskeho Barentsburgu.
27. červenec 2008
Zavazadlo vcera prislo. Bohuzel jednani o nahrade noci zbytecne stravene v kempu asi nebude jednoduche a bude se muset provest z Prahy. Ted v kempu ostatni stavi lode a ja zajel stopem do mesta, protoze se nam dosud nepodarilo sehnat dost bomb na plyn. Vlastni blbosti, protoze vcera jsme zapomneli a vecer uz toho moc otevreneho nebylo. A ted je nedele...
Pocasi je celkem v poradku, zadna velka zima, obcas sviti slunicko. Doufame, ze to vydrzi, protoze jsme se dovedeli dalsi informace o mistech, pres ktera pojedeme, a zjevne se budeme mit na co divat.
26. červenec 2008
Jsme bezpecne v Longyearbyenu. Cesta byla dlouha a umorna, ale auto vydrzelo. Presneji, jen pocitaclo kilometru a hladova kontrolka prestaly fungovat. To druhe nam zpusobilo kratkodobe lehce zvysenou hladinu adrenalinu, ale kanystr s rezervou benzinu to spravil.
U letiste jsme nechali auto u nejblizsi farmy a odmenili pana lahvi Ferneta. Ukazal nam v jakemsi casopise, ze na ostrove Kvitoya byde prvniho srpna uplne zatmeni slunce...
Nadvahu jsme platili 15kg misto 23, takze jsme nevyhrali ani neprohrali. Mame ale jiny problem, do LYB nedorazil bagl s nasim hydrem. Pry museli vylozit pred startem nahodne nejakych 6 baglu. Stiznosti se opravdu seslo 6, tak to snad bude v poradku. Uvidime dnes vecer v 2100 u priletu dalsiho letadla. Jinak je vodacka cast expedice dost ohrozena...
V kempu je moc lidi a vubec se za ty 4 roky LYB nejak rozrostl. Mame tu taky ceskou vypravu od Adventury, ktera dela ostudu tim, ze sype do sprch misto zetonu ceske desetikoruny.
Koncim, pisu z verejneho pocitace v Polar hotelu a je tu o nej zajem. Doufam, ze dalsi prispevek prijde tak za dva az tri tydny, to bude znamenat, ze vse dopadlo dobre.
23. červenec 2008 večer
Neuvěřitelné se stalo skutečností, zvládli jsme první překážku - nacpali jsme všechny věci do auta. Jde do tuhého, ráno v půl šesté vyrážíme. Díky všem, kdo nám pomáhal i kdo nám prostě jen drží palce. Držte nám je dál!
23. červenec 2008
Jsme těsně před odjezdem a právě jsme od čerstvých navrátilců dostali zprávy, že na Svalbardu je teď nejchladnější léto za posledních několik let. Sněhu je prý všude dost a "taková kosa nebyla ani v Himaláji". Máme se asi na co těšit. Nevadí, jsme připraveni na leccos. Obě posádky si vyzkoušely balení svých báglů do lodě i své lodě do báglů. Vše funguje a je připraveno na prověření realitou. Zítra ráno vyrážíme...
