Něco o historii

Jméno Svalbard znamená Studené pobřeží a pochází pravděpodobně od Vikingů, kteří souostroví údajně navštívíli ve 12. století.

Ve století 15. a 16. byly ostrovy pravděpodobně navštěvovány lovci od pobřeží Bílého moře.

Oficiální objev souostroví je připisován Holanďanu Williamu Barentsovi, který zde přistál roku 1596 při hledání Severovýchodní cesty. Od něj pochází jméno Spitzbergen.

Od 17. do 19. století ostrovy hojně navštěvovali lovci a velrybáři. Není také bez zajímavosti, že v 17. století tu byla vybojována válka mezi Anglií a Holandskem, která se nikdy nedostala do Evropy. Bojovali spolu velrybáři, v jedné z bitev bylo potopeno 17 velrybářských lodí.

Ve století 20. na sever dorazila industrializace a začalo se využívat místní nerostné bohatství. Propuklo několik "horeček", kromě klasické zlaté, tu byla třeba železná a ropná. Ale jediná komodita, která se nakonec s úspěchem těžila a těží se dodnes, je černé uhlí.

Nerostné bohatství nadneslo také otázku vlastnictví území. Ta byla vyřešena v roce 1920 Smlouvou o Svalbardu, podle níž území spadá pod suverenitu Norska, ale místní nerostné bohatství smí využívat asi 40 zemí.

Ve zlatém věku dobývání severního pólu sloužily Špicberky jako základna mnoha výpravám.

Druhá válka, která přišla na Svalbard, byla druhá světová válka. Norové a Rusové ostrovy evakuovali a Němci tam zřídili meteorologickou stanici sloužící jejich ponorkové válce proti konvojům. V květnu 1942 byly Špicberky znovy dobyty spojenci, ale v září 1943 připluli Němci s těžkými loděmi Tirpitz a Scharnhorst a 9 torpedoborci a srovnali špicberské komunity se zemí (jeden z dolů údajně hořel do 60.let). Roku 1944 výsadek z německé ponorky zničil komunitu Svea. Obnova spojení Svalbardu se světem přišla až v červnu 1945.

Památník událostí druhé světové války u LYB